vítr
vítr (Tschechisch)
Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | vítr | větry |
Genitiv | větru | větrů |
Dativ | větru | větrům |
Akkusativ | vítr | větry |
Vokativ | větre větře |
větry |
Lokativ | větru | větrech |
Instrumental | větrem | větry |
Worttrennung:
- ví·tr, Plural: vě·try, vět·ry
Aussprache:
- IPA: [ˈviːtr̩], Plural: [ˈvjɛtrɪ]
- Hörbeispiele:
vítr (Info), Plural: —
Bedeutungen:
- [1] Luftbewegung, Luftströmung: Wind
- [2] Bergbau, nur Plural: Wetter
- [3] nur Plural, Darmgase: Darmwind, Blähungen
Synonyme:
- [1] vichr
- [3] prdy, plynatost
Gegenwörter:
- [1] bezvětří
Verkleinerungsformen:
- [1] větřík
Unterbegriffe:
- [1] severní vítr
Beispiele:
- [1] Vítr vane ze západu.
- Der Wind weht vom Westen.
Redewendungen:
- [1] vzít někomu vítr z plachet
- [1] vědět odkud vítr vane
- wissen woher der Wind weht
Sprichwörter:
- [1] kdo seje vítr, sklidí bouři
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] nárazový, prudký, silný, teplý vítr (ein böiger, stürmischer, starker, warmer Wind)
- [1] vítr fouká, vane (der Wind bläst, weht)
- [1] rychlost větru (Windgeschwindigkeit), síla větru (Windstärke), směr větru (Windrichtung)
Wortbildungen:
- větrák, větrat, větrník, větrný, větrolam, větrovka, větrový
- povětří, povětrnost
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „vítr“
- [*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vítr“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vítr“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vítr“
- [1, 2] centrum - slovník: „vítr“
- [*] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „vítr“
This article is issued from
Wiktionary.
The text is licensed under Creative
Commons - Attribution - Sharealike.
Additional terms may apply for the media files.