hořký

Voir aussi : horký

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave горькъ, gorĭkŭ, apparenté à hořet (« bruler ») : « brulant la langue : amer ».

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

hoř hoř hoř
vocatif

hoř hoř hoř
accusatif

hořkého hoř hořkou hoř
génitif

hořkého hoř hořkého
locatif

hořkém hoř hořkém
datif

hořkému hoř hořkému
instrumental

hořkým hořkou hořkým
pluriel nominatif

hoř hoř hoř
vocatif

hoř hoř hoř
accusatif

hoř hoř
génitif

hořkých
locatif

hořkých
datif

hořkým
instrumental

hořkými

hořký \ɦɔr̝̊kiː\ (comparatif : hořčejší, superlatif : nejhořčejší)

  1. Amer.
    • Existují chemoreceptory vnímající hořké, sladké, slané a kyselé.
    • hořká vzpomínka, un amer souvenir.

Dérivés

Prononciation

  • tchèque : écouter « hořký [ɦɔr̝̊kiː] »

Références

  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.