průkaz

průkaz (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt
Singular Plural
Nominativ průkaz průkazy
Genitiv průkazu průkazů
Dativ průkazu průkazům
Akkusativ průkaz průkazy
Vokativ průkaze průkazy
Lokativ průkaze
průkazu		 průkazech
Instrumental průkazem průkazy

Worttrennung:

prů·kaz

Aussprache:

IPA: [ˈpruːkas]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Urkunde, die wichtige (persönliche) Daten enthält und die man meist bei sich hat: Ausweis, Nachweis, Legimitation

Synonyme:

[1] doklad, dokument, legitimace

Beispiele:

[1] Mladý muž u sebe neměl průkaz.
Der junge Mann hatte keinen Ausweis bei sich.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] řidičský průkaz, občanský průkaz, průkaz totožnosti — Identitätsnachweis, průkaz původu — Ursprungsnachweis
[1] průkaz předložit, ukázat, vystavit — Ausweis vorlegen, zeigen, ausstellen

Wortbildungen:

průkazka, průkazný

Übersetzungen
 

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „průkaz“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „průkaz“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „průkaz“
[1] centrum - slovník: „průkaz“
[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „průkaz“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.