úkon

Voir aussi : ukon

Tchèque

Étymologie

De u- et konat (« faire »)[1].

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif úkon úkony
Vocatif úkone úkony
Accusatif úkon úkony
Génitif úkonu úkonů
Locatif úkonu úkonech
Datif úkonu úkonům
Instrumental úkonem úkony

úkon \Prononciation ?\ masculin inanimé

  1. Opération, action.
    • Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které zajišťují účel dožádání.  (§ 13, odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.))
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Références

  1. Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.