robův

Czech

Etymology

From rob +‎ -ův. Noun rob comes from Proto-Slavic *orbъ (“servant, slave”), from Proto-Indo-European *h₃erbʰ- (“orphan, child slave or servant”).[1].

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈrobuːf]
  • Hyphenation: ro‧bův

Adjective

robův (possessive)

  1. (archaic) slave's, serf's

Declension
Declension of robův
singular
masculine
animate		 masculine
inanimate		 feminine neuter
nominative robův robova robovo
genitive robova robovy robova
dative robovu robově robovu
accusative robova robův robovu robovo
vocative robův robova robovo
locative robově
instrumental robovým robovou robovým
plural
masculine
animate		 masculine
inanimate		 feminine neuter
nominative robovi robovy robova
genitive robových
dative robovým
accusative robovy robova
vocative robovi robovy robova
locative robových
instrumental robovými

Noun

robův

  1. (obsolete) genitive plural of rob
    • 1882, Antonín Kotík (transl.), Historie literatur slovanských‎, volume 2, Praha: F. Šimárček, translation of История славянских литератур by A. N. Pypin and V. D. Spasovich:
      Svobodní kmeti během času zmizeli v davu těch, kteří na statcích cizích – knížecích, kněžských nebo panských seděli s lidmi nevolnými, s roby a robův potomky.
      In the course of time free patriarchs disappeared in the crowd of those, who lived in somebody else’s estates – of a prince, priest or lord – with unfree people, with serfs and descendants of serfs.

Synonyms

References
  1. "rab" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 576.

Further reading
  • robův in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957

Anagrams
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.