vědět

Lié à vidět (« voir »), du vieux slave вѣдѣти, věděti (« savoir »).

vědět \vjɛɟɛt\ imperfectif transitif (conjugaison)

1. Savoir.
   • Vím to.

     Je le sais.

• rozumět, znát

• dovědět (apprendre, découvrir)
• povědět, povídat (dire)
  • odpovědět, odpovídat (répondre)
    • odpověď (réponse)
      • odpovědný (responsable)
        • odpovědnost (responsabilité)
    • zodpovědět, zodpovídat (répondre de)
      • zodpovědný (responsable)
        • zodpovědnost (responsabilité)
  • vypovědět, vypovídat (faire un aveu)
    • výpověď (renvoi)
      • výpovědní (de renvoi)
  • zpovídat, vyzpovídat (confesser)
    • zpověď (confession)
      • zpovědní (confessionnel)
        • zpovědník, zpovědnice (confesseur, confident)
• zvědět, vyzvídat (chercher à savoir, enquêter)
  • dozvědět (découvrir)
  • zvědavý (curieux)
    • zvědavost (curiostié)

• pavěda
• svědomí
• věda, science
• vědec, savant
• vědění
• vědma
• vědomí
• vědomý, conscience
• vědomost, le savoir
• vševěd, personne qui a un savoir encyclopédique, un je-sais-tout

• tchèque : écouter « vědět [vjɛɟɛt] »

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage