výměnek

Dérivé de vymínit (« stipuler, réserver »), lui-même de mínit (« vouloir, vouloir dire »).

výměnek \Prononciation ?\ masculin inanimé

1. Rente viagère.
   • Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo třetí osobu požitky.

2. Logis.
   • Výměnek na statku, logis dans une ferme.

• výměnkář

• výměník

• výměnek sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage