týt

Du vieux slave, tyti qui donne aussi le polonais tyć (pl) (« prendre du poids »), direct descendant de l’indo-européen *teu- ; pour le sens, il correspond au latin tulo lequel, pour la forme, correspond à týl (voir ce mot). Au sens de « prendre du poids », il est apparenté à tuk, tlustý, tloustnout.

týt \Prononciation ?\ imperfectif (conjugaison)

1. (Archaïsme) (Littéraire) Prendre, piller, razzier, voler, s'emparer de.
   • jak pili naši krev, jak tyli naším chlebem. — (Auguste Barbier, Idol, traduction Jaroslav Vrchlický, Praha, Ed. Grégr, 1877)

     …ils buvaient notre sang, ils volaient notre pain.

   • A naše Zem? Kde nové vzrůstá, staré hyne,
     ach celá Zem je mrtvých oudolí,
     skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine -
     kdo doved zde by sčítat mrtvoly!
     Zde válka běsná. Z krve dravec tyje,
     i slavík sladký v úkor jiným žije,
     tvor tvora beře v plen i jeho celé žití
     a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí. — (Jan Neruda, Písně kosmické, 1878)

• brát

• dát

• tytí

• zotavit se

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage