papír

Voir aussi : papir

Hongrois

Étymologie

Du latin papyrus.

Nom commun

papír \pɒ.piːr\

  1. Papier.

Prononciation

  • (Région à préciser) : écouter « papír [pɒ.piːr] »

Tchèque

Étymologie

Du vieux haut allemand papier, lui-même de l'ancien français et, plus avant, du latin papyrus.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif papír papíry
Vocatif papíre papíry
Accusatif papír papíry
Génitif papíru papírů
Locatif papíru papírech
Datif papíru papírům
Instrumental papírem papíry

papír \papiːr\ masculin inanimé

  1. (Au singulier) Papier, matériau pour écrire ou imprimer.
    • Výroba reklamních letáků vyžaduje velké množství papíru.
      la production de prospectus nécessite beaucoup de papier.
  2. Feuille de papier.
    • Výroba reklamních letáků vyžaduje velké množství papírů.
      la production de prospectus nécessite beaucoup de feuilles de papier.
    • Kup dvě balení papírů do tiskárny.
      Achète deux rames de papier pour l'imprimante.
  3. (Usuellement au pluriel) Papiers, documents administratifs prouvant ou autorisant quelque chose → voir dokument, povolení, průkaz et doklad.
    • Máš k té motorce papíry?
      Tu as les papiers de la moto ?
    • vždyť mám na to papír!
      mais j'ai le papier/document officiel qui prouve que je peux.

Synonymes

Dérivés

  • papírek
  • papírnictví
  • papírna
  • papírový
  • papírově
  • papírovat
  • papírování

Prononciation

  • tchèque : écouter « papír [papiːr] »

Voir aussi

  • papír sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.