obyčej

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave обычаи, оbуčаjь, qui donne aussi le polonais obyczaj (pl), le russe обычай (ru) ; plus avant, il est pour ob-vyčаjь, du même radical que z-vyk-at, učit (« habituer », « enseigner, apprendre »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif obyčej obyčeje
Vocatif obyčeji obyčeje
Accusatif obyčej obyčeje
Génitif obyčeje obyčejů
Locatif obyčeji obyčejích
Datif obyčeji obyčejům
Instrumental obyčejem obyčeji

obyčej \ɔbɪtʃɛj\ masculin inanimé

  1. Coutume, habitude.
    • Z názoru, že jméno jedince je jeho duše, vychází obyčej inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že se jim dá jméno některého z nich.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

Voir aussi

  • obyčej sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.