jméno

Du vieux slave имѧ, imę, génitif имєнє, imene qui donne imię en polonais, имя en russe, etc.

Il fait partie de ces mots dont la déclinaison a été simplifiée sur la base du radical fléchi → voir rámě, rameno, břímě, břemeno, plémě et plemeno.

jméno \jmɛːnɔ\ neutre

1. Nom.
   • jméno s přídomkem.

     nom à particule.

2. Prénom.
   • Do knihy narození se zapisuje a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte, (…) e) datum zápisu a podpis matrikáře. — (ZÁKON o matrikách, jménu a příjmení)

     Sur le registre sont inscrits : a) le ou les prénoms de l'enfant, son nom de famille (…) e) la date et la signature de l'officier d'état civil.

3. Dénomination.
   • jméno společnosti - raison sociale.
4. Appellation.
5. Renom, renommée, réputation.

• jménem, au nom de
• jmenovat, nommer, appeler, citer, qualifier
  • jmenování, nomination, appellation
  • jmenovaný, cité, appelé, nommé
• jmenovec, homonyme
• jmenovitý, nominatif
• jmenovka, porte-adresse, porte-nom
• jmenný, nominal
• příjmení, patronyme
• zejména, en particulier

• křestní jméno, nom de baptême
• obecné jméno, nom commun
• přídavné jméno, adjectif
• rodné jméno, prénom
• vlastní jméno, nom propre

• tchèque : écouter « jméno [jmɛːnɔ] »

• jméno sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage