hřeben

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave *grebenь qui donne le slovène greben, le polonais grzebień, le russe гребень, гребёнка, le bulgare гребен, etc.
Apparenté au tchèque hrábě (« râteau »), hřeb (« clou »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif hřeben hřebeny
Vocatif hřebene hřebeny
Accusatif hřeben hřebeny
Génitif hřebenu hřebenů
Locatif hřebenu hřebenech
Datif hřebenu hřebenům
Instrumental hřebenem hřebeny

hřeben \ɦr̝ɛbɛn\ masculin inanimé

  1. Peigne.
    • Hřeben je nástroj, který slouží k česání, stříhání a úpravě vlasů.
  2. Crête (des vagues).
    • Hřeben vln se blýští.  (Jaroslav Vrchlický)
    1. (Géographie) Crête de massif montagneux.
      • Budeme muset sejít z hřebenu níže, fouká tu velmi ostrý vítr.
    2. (Anatomie) Crête de coq.
      • Kohout, jehož hřeben na slunci rudě hořel.  (Alois Jirásek)

Synonymes

Apparentés étymologiques

  • hřebínek
  • hřebenový
  • hřebenatka
  • hřebenáč
  • hřeb
  • hřebec
  • Hřeben
  • Hřebeny

Prononciation

  • République tchèque  : écouter « hřeben [ɦr̝ɛbɛn] »

Voir aussi

  • hřeben sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.