dědina
: dedina
Tchèque
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | dědina | dědiny |
| Vocatif | dědino | dědiny |
| Accusatif | dědinu | dědiny |
| Génitif | dědiny | dědin |
| Locatif | dědině | dědinách |
| Datif | dědině | dědinám |
| Instrumental | dědinou | dědinami |
dědina \ɟɛɟɪna\ féminin
- (Désuet) (Dialectal) Patrimoine familial.
- Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný… — (« Dědina », dans Ottův slovník naučný)
- (Désuet) (Dialectal) Village.
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de
Wiktionary.
Le texte est sous licence Creative
Commons - Attribution - Sharealike.
Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.