břeh

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave брѣгъ, brěgǔ qui a donné brzeg en polonais, берег en russe, issu de l'indo-européen commun *bhergh- (« hauteur ») dont est issu Berg en allemand et peut-être berge en français.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	břeh	břehy
Vocatif	břehu	břehy
Accusatif	břeh	břehy
Génitif	břehu	břehů
Locatif	břehu	březích
Datif	břehu	břehům
Instrumental	břehem	břehy

břeh \br̝ɛx\ masculin inanimé

Bord, rive, côte.
- Od břehu k břehu širým Atlantikem
  myšlenky vezu na své palubě;
  jsou stěhovavé, jak už jejich zvykem.
  Jak zvykem, loď má čelí záhubě. — (Viktor Dyk, Devátá vlna)

Apparentés étymologiques

nábřeží, quai, berge
pobřeží, rivage

Prononciation

tchèque : écouter « břeh [br̝ɛx] »

Anagrammes

hřeb

Références

Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.