běl

Voir aussi : bel, bèl, bël, beḻ, B.el,

Tchèque

Étymologie

Apparenté à bílý (« blanc »), du vieux slave бѣлъ, bělu  blanc »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif běl běli
Vocatif běli běli
Accusatif běl běli
Génitif běli bělí
Locatif běli bělech
Datif běli bělem
Instrumental bělí bělmi
Cas Singulier Pluriel
Nominatif běl běly
Vocatif běle běly
Accusatif běl běly
Génitif bělu bělů
Locatif bělu bělech
Datif bělu bělům
Instrumental bělem běly

běl \Prononciation ?\ masculin ou féminin (l’usage hésite) Note : le féminin est le plus fréquent (tableau de déclinaison supérieur).

  1. Blanc, couleur blanche.
    • Proces pokračoval různými barevnými stupni, většinou od žluti přes zeleň a běl k duhovému zbarvení, tzv. pavímu chvostu (lat cauda pavonis), až nakonec rudé zbarvení oznámilo, že se Dílo zdařilo.  (Wikipedie)
  2. Blanc, symbole de la pureté, de l’innocence.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
  3. Farine de la plus haute qualité.

Références

Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.