olomoucin

From Olomouc +‎ -in. Named after the city where it was discovered.

• IPA^(key): /ˈolomou̯t͡sɪn/
• Hyphenation: olo‧mou‧cin

olomoucin m inan (singular only)

1. olomoucine (an inhibitor of cyclin-dependent kinase, derived from purine, used in oncology) [from the end of 20th c.]
   • 1999 May 25, Martina Macková, “Nový lék na rakovinu? Možná se rodí právě teď v Olomouci”, in iDnes.cz‎:

     Látka, později pojmenovaná olomoucin, je derivátem adeninu – součásti nukleových kyselin, které jsou obsaženy přímo v každé lidské buňce.

     Substance, later called olomoucine, is a derivate of adenine – a part of nucleic acids, contained in every human cell.