detektiv

See also: Detektiv and detektív

Czech

Noun

detektiv m

  1. detective

Declension
Declension
singular plural
nominative detektiv detektivové
genitive detektiva detektivů
dative detektivu, detektivovi detektivům
accusative detektiva detektivy
vocative detektive detektivové
locative detektivu, detektivovi detektivech
instrumental detektivem detektivy

Derived terms

Further reading
  • detektiv in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • detektiv in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Norwegian Bokmål

Etymology

From English detective

Noun

detektiv m (definite singular detektiven, indefinite plural detektiver, definite plural detektivene)

  1. a detective

Derived terms

References

Norwegian Nynorsk

Etymology

From English detective

Noun

detektiv m (definite singular detektiven, indefinite plural detektivar, definite plural detektivane)

  1. a detective

Derived terms

References

Serbo-Croatian

Noun

detèktīv m (Cyrillic spelling детѐктӣв)

  1. detective

Declension
Declension of detektiv
singular plural
nominative detèktīv detektivi
genitive detektíva detektiva
dative detektivu detektivima
accusative detektiva detektive
vocative detektive detektivi
locative detektivu detektivima
instrumental detektivom detektivima

Swedish

Etymology

From English detective

Pronunciation
  • IPA(key): /dɛtɛkˈtiːv/

Noun

detektiv c

  1. detective

Declension
Declension of detektiv 
Singular Plural
Indefinite Definite Indefinite Definite
Nominative detektiv detektiven detektiver detektiverna
Genitive detektivs detektivens detektivers detektivernas

References
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.