vykřičník

Worttrennung:

vy·křič·ník

Aussprache:

IPA: [ˈvɪkr̝̊ɪt͡ʃɲiːk]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Linguistik: Satzzeichen, das einen Satz als Ausrufesatz kennzeichnet; Ausrufezeichen, Rufzeichen

Gegenwörter:

[1] otazník

Oberbegriffe:

[1] interpunkční znaménko

Beispiele:

[1] Ohodnotil film jedničkou s vykřičníkem.

Er bewertete den Film mit einer Eins mit Rufzeichen.

Wortbildungen:

vykřičníkový

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „vykřičník“

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vykřičník“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vykřičník“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vykřičník“

[1] centrum - slovník: „vykřičník“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikon „vykřičník“