vlastník

vlastník (Tschechisch)

Substantiv, m
Singular Plural
Nominativ vlastník vlastníci
Genitiv vlastníka vlastníků
Dativ vlastníkovi
vlastníku		 vlastníkům
Akkusativ vlastníka vlastníky
Vokativ vlastníku vlastníci
Lokativ vlastníkovi
vlastníku		 vlastnících
Instrumental vlastníkem vlastníky

Worttrennung:

vlast·ník

Aussprache:

IPA: [ˈvlastɲiːk]
Hörbeispiele:  vlastník (Info)

Bedeutungen:

[1] jemand, dem etwas gehört; Besitzer, Eigentümer, Inhaber

Synonyme:

[1] majitel, držitel

Beispiele:

[1] Vlastníci psů odpovídají za škody jimi způsobené.
Hundebesitzer tragen die Verantwortung für von ihnen verusachte Schäden.

Wortbildungen:

[1] spoluvlastník

Wortfamilie:

vlastní, vlastnictví, vlastnit

Übersetzungen
 

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „vlastník“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „vlastník“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „vlastník“
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „vlastník“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.