občan

občan (Tschechisch)

Substantiv, m, belebt
Singular Plural
Nominativ občan občané
Genitiv občana občanů
Dativ občanovi
občanu		 občanům
Akkusativ občana občany
Vokativ občane občané
Lokativ občanovi
občanu		 občanech
Instrumental občanem občany

Worttrennung:

ob·čan

Aussprache:

IPA: [ˈɔpt͡ʃan]
Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] jemand, der in einer Gemeinde oder in einem Staat wohnt

Weibliche Wortformen:

[1] občanka

Verkleinerungsformen:

[1] občánek

Beispiele:

[1] Občané, nastal čas na změny, ale na opravdové změny!
Bürger, die Zeit für Veränderungen ist angebrochen, aber für die richtigen Veränderungen!

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] občan obce — Gemeindeangehöriger, občan státu — Staatsbürger, čestný občan — Ehrenbürger

Wortbildungen:

občanský, občanství, občanstvo, občanskoprávní

Übersetzungen
 

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „občan“
[1] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „občan“
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „občan“
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „občan“
[1] centrum - slovník: „občan“
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.