řeč

Voir aussi : rec, rèc, reč

Tchèque

Étymologie
Du vieux slave рѣчь, rěčь, déverbal de *rekti → voir říct.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif řeč řeči
Vocatif řeči řeči
Accusatif řeč řeči
Génitif řeči řečí
Locatif řeči řečech
Datif řeči řečem
Instrumental řečí řečmi

řeč \rɛtʃ\ féminin

  1. Discours.
    • Jeho řeč byla plná dlouhých pomlk.
    • Ještě před svým zvolením si kandidát na prezidenta připravil svoji inaugurační řeč.
  2. Parole.
    • Řeč se u člověka vyvinula díky velkému mozku a vyvinutým hlasivkám.
  3. Langue.
    • Asi polovina Čechů se nedomluví žádnou cizí řečí.

Apparentés étymologiques
  • řečnícký, oratoire
  • řečník, orateur
  • řečnít

Prononciation
  • tchèque : écouter « řeč [rɛtʃ] »

Références
  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Sharealike. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.