անօթեւան

Armenian

Etymology

ան- (an-) + օթեւան (ōtʿewan)

Pronunciation

Adverb

անօթեւան (anōtʿewan)

  1. homelessly, without a shelter
    • 1882, Raffi, Davitʿ Bek [Davit Bek] :
      Իսկ ինքը անտուն, անտեղ, անօթեւան թափառում էր երկրից երկիր, որպես մի արկածախնդիր ասպետ, որին իջեւան էին տալիս միայն այն պատճառով, որ նրանից վախենում էին։
      Isk inkʿə antun, anteł, anōtʿewan tʿapʿaṙum ēr erkricʿ erkir, orpes mi arkacaxndir aspet, orin iǰewan ēin talis miayn ayn patčaṙov, or nranicʿ vaxenum ēin.

Adjective

անօթեւան (anōtʿewan) (superlative ամենաանօթեւան)

  1. homeless

Declension

Noun

անօթեւան (anōtʿewan)

  1. homeless person

Declension

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.