přítel

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *prijateljь, from Proto-Indo-European *preyH- (“dear”).

Pronunciation
  • IPA(key): /ˈpr̝̊iːtɛl/
  • audio(file)

Noun

přítel m anim

  1. friend

Declension
Declension
singular plural
nominative přítel přátelé
genitive přítele přátel
dative příteli, přítelovi přátelům
accusative přítele přáteli
vocative příteli přátelé
locative příteli, přítelovi přátelích
instrumental přítelem přáteli

Synonyms

Antonyms

Derived terms

See also

Further reading
  • přítel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • přítel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.