kábr

• IPA^(key): [ˈkaːbr̩]

kábr m

1. (regional) guy, dude
   • 1967, Jiří Křenek, Zabitá neděle:

     Tak já si toho kábra zavolal a povídám, koukej, kamaráde, koukej si to tam v tý putyce dát hezky do pořádku, nechlastej, když to neumíš, a jestli se takhle ještě jednou setkáme, tak bude zle, jasný?

   • 1968, Zdeněk Pluhař, Ať hodí kamenem:

     Myslíš si — máma, v čítankách se o nich píšou kdovíjaký dojáky, a já jednou rozespalá musela mámu svlíkat, když si v noci přivedla kábra a byla tak pod vobraz, že nemohla ze šatů, a on se na to díval.

   • 1988, Vojtěch Jestřáb, A zpívat do konce:

     „Absolutně zbórané kábr, na chvilu sem byl v goldně, ale zase už hlásim rigól," sekundoval mu sebepošklebně v neuvěřitelném metajazyku uliček přiléhajících k řece Svratce Mojmír a dodal jeseninovsky: „naplevať".

   • 2003, Jiří Sequens, Hříšní lidé města brněnského:

     „Proč chlastáš? Nějakej malér s tím kábrem na Špilberku?" Jáchym se na něho opile podíval a pak jen tajemně zablekotal: „Ten už to má vodbytý..."

   Synonym: → chlapík

• kábr in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu