klíč

See also: klic

Czech

Klíč

Klíč

Houslový klíč

Etymology

From Proto-Slavic *kľučь.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈkliːt͡ʃ]
audio (file)

Noun

klíč m

key (of a lock)
wrench (US), spanner (UK)
(music) clef
(cryptography) key
(databases) key (field of a relation constrained to be unique)
clue (informations which can lead one to a certain point)

Declension

Declension

	singular	plural
nominative	klíč	klíče
genitive	klíče	klíčů
dative	klíči	klíčům
accusative	klíč	klíče
vocative	klíči	klíče
locative	klíči	klíčích
instrumental	klíčem	klíči

Derived terms

klíčový m
klíčník m
paklíč m
primární klíč m
cizí klíč m
šifrovací klíč m
veřejný klíč m
soukromý klíč m
houslový klíč m
basový klíč m

See also

zámek m

Further reading

klíč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
klíč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.