kanón

See also: kanon, Kanon, kánon, kanön, kaňon, kan'on, and kan-on

Czech
kanón

Etymology

From German Kanone, from Italian cannone, from canna (“tube”), from Latin canna (“reed, cane”).[1]

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkanoːn]
  • Hyphenation: ka‧nón

Noun

kanón m inan

  1. (colloquial) cannon [since 19th c.]
    • 1937, Karel Čapek, “Akt druhý - Obraz druhý”, in Bílá nemoc‎:
      Poslyšte, kdybyste vy řekl baronu Krügovi,… aby přestal vyrábět kanóny a munici…
      Listen, if you told baron Krüg,... to stop producing cannons and ammunition...
  2. (military) a kind of cannon with a long strong barrel
    • 1995, Miloš Soukup, Moderní vojenská technika‎, Vojenská akademie Brno, →ISBN, page 63:
      Výzbroj tanku tvoří 100mm kanón typ 59, […]
      The tank is armed with a 100mm cannon type 59, […]
  3. (colloquial, complimentary) a very competent person
    • 2014, Pavel Bakič, Noční pád‎, Kniha Zlín, translation of Night Fall by Nelson DeMille, →ISBN, page 272:
      Chápu, proč tady tomu šéfujete. Jste kanón.
      (please add an English translation of this quote)

Declension
Declension
singular plural
nominative kanón kanóny
genitive kanónu kanónů
dative kanónu kanónům
accusative kanón kanóny
vocative kanóne kanóny
locative kanónu kanónech
instrumental kanónem kanóny

Alternative forms

Synonyms

References
  1. "kanon" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 288.

Further reading
  • kanón in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
  • kanon in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kanón in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.