drť

From Old Czech drt (“crushed material”),[1] from Proto-Slavic *dьrati, from Proto-Indo-European *der-.[2] See also the verb drát.

• IPA^(key): [ˈdr̩c]
• Rhymes: -r̩c

drť f

1. disintegrated or crushed material, for example grit [since 15th c.]
   • 1869, Filip Stanislav Kodym, Úvod do hospodářství: hospodářská čítanka‎, Praha: Mikuláš & Knapp, page 8–9:

     Mezi tím co jemná mrť se tvořila, nezůstala ovšem ve spod skála na pokoji. Pukřila pomalu, rozpadajíc se v drobty a prach či jedním slovem, v drť.

     While fine soil was being created, the rock underneath did not stay still. It was decaying slowly, being disintegrated into crumbs and dust or, in one word, grit.

• drť in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• drť in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

drť

1. second-person singular imperative of drtit