zvon

zvon (Tschechisch)

Substantiv, m, hart, unbelebt

Singular Plural
Nominativ zvon zvony
Genitiv zvonu zvonů
Dativ zvonu zvonům
Akkusativ zvon zvony
Vokativ zvone zvony
Lokativ zvonu zvonech
Instrumental zvonem zvony

Worttrennung:

zvon

Aussprache:

IPA: [zvɔn]
Hörbeispiele:  zvon (Info)
Reime: -ɔn

Bedeutungen:

[1] nach unten hin geöffneter kelchartiger Metallgegenstand, der durch Schlagen mit einem Klöppel zum Klingen gebracht wird: Glocke
[2] etwas, das in der Form ähnlich [1] ist: Glocke

Verkleinerungsformen:

[1] zvonek

Unterbegriffe:

[1] umíráček

Beispiele:

[1] Kostelní zvon svolával věřící k bohoslužbě.
Die Kirchenglocke rief die Gläubigen zum Gottesdienst.
[2] Nosila dlouhou sukni do zvonu.
Sie trug einen langen glockenförmigen Rock.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] zvon vyzvání, zní, zvoní (die Glocke erklingt, klingt, klingt)
[1] kostelní, svatební, školní zvon (Kirchenglocke, Hochzeitsglocke, Schulglocke)
[2] potápěcí zvon (Taucherglocke)

Wortbildungen:

zvonový, zvonař, zvonec, zvonek, zvonice, zvoník, zvonit, zvonkohra

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1, 2] Tschechischer Wikipedia-Artikel „zvon
[*] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „zvon
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „zvon
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „zvon
[1, 2] centrum - slovník: „zvon
[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Lexikonzvon

zvon (Umschrift)

zvon ist die Umschrift folgender Wörter:

Weißrussisch: звон (zvon)
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.