osoba
osoba (Tschechisch)
Substantiv, f
Singular | Plural | |
---|---|---|
Nominativ | osoba | osoby |
Genitiv | osoby | osob |
Dativ | osobě | osobám |
Akkusativ | osobu | osoby |
Vokativ | osobo | osoby |
Lokativ | osobě | osobách |
Instrumental | osobou | osobami |
Worttrennung:
- oso·ba
Aussprache:
- IPA: [ˈɔsɔba]
- Hörbeispiele:
osoba (Info)
Bedeutungen:
- [1] Mensch: Person
- [2] Rechtswesen, Subjekt mit gesetzlichen Rechten und Pflichten: Person
- [3] Grammatik, Flexionskategorie des Verbs und Pronomens: Person
Abkürzungen:
- [1] os.
Synonyme:
- [1] člověk, individuum, jedinec, jednotlivec
Verkleinerungsformen:
- [1] osůbka
Unterbegriffe:
- [1] fyzická osoba, právnická osoba, úřední osoba
Beispiele:
- [1] Při nehodě dvě osoby zahynuly a jedna byla vážně zraněna.
- Bei dem Unfall starben zwei Personen und eine wurde schwer verletzt.
- [2] Právnická osoba musí být zapsána v obchodním rejstříku.
- Eine juristische Person muss im Handelsregister eingetragen sein.
- [3] Druhá osoba množného čísla má koncovku -te.
- Die zweite Person Plural hat die Endung -te.
Charakteristische Wortkombinationen:
Wortbildungen:
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „osoba“
- [1–3] Internetová jazyková příručka - Ústav pro jazyk český AV ČR: „osoba“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „osoba“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „osoba“
This article is issued from
Wiktionary.
The text is licensed under Creative
Commons - Attribution - Sharealike.
Additional terms may apply for the media files.